Když jsme Radka Jaroše navštívili v jeho rodném Novém Městě na Moravě, byl nádherný podzimní den. Rodinný dům, utopený v zahrádkách na kraji města, dýchal pohodou a klidem. Zrovna tak i náš hostitel Radek Jaroš. Ze své expedice na Gasherbrum se vrátil nedávno a hned druhý den se chystal za kamarádem - horolezcem do USA. Jak jinak než připravovat novou expedici. Než uvařil čaj, rozhlížel jsem se nenápadně po jeho obydlí. Stejně jako dům z venku působilo nesmírně pohodlně a pohodově. Že se mu odtud do drsných mrazivých hor chce.

Radek Jaroš je počítán mezi naše nejúspěšnější horolezce a bezesporu se řadí i mezi světovou špičku. Na tu opravdovou špičku světa, nejvyšší horu Mount Everest, vystoupil v roce 1998 spolu s Valdimírem Noskem. Kromě toho však má za sebou výstupy na dalších deset osmitisícovek a na zbývající tři se chystá. Jestli se mu to podaří, zařadí se mezi těch pár lezců, kterým se tento úctyhodný výkon podařil. Nyní je jich na celém světě jenom 25. To je však číslo, které zahrnuje všechny, tedy i ty, kteří na vrcholy vystoupili s kyslíkovým přístrojem. Radek Jaroš patří mezi ty lezce, kteří k horám přistupují s pokorou a šplhá na ně takzvaným alpským stylem, což znamená malý tým odkázaný v podstatě sám na sebe, bez zástupů nosičů a podobně. Letošní rok byl obzvláště úspěšný. Na dva osmitisícové vrcholy Gasherbrum I a II vystoupil v tříčlenném týmu spolu s Petrem Maškem a Liborem Uhrem. Podařilo se to za pouhých 11 dnů! Výkon jistě úctyhodný. Pokusme se však na Radka Jaroše pohlédnout trošku z jiného úhlu.

Kdy jsi začal s lezením a jaké sporty jsi dělal v dětství?

S lezením jsem začal tady nedaleko v jednom opuštěném lomu. Byli jsme tam s bráchou a rodiči na procházce a já, tenkrát šestiletý, jsem byl lepší než starší brácha. Prohlásil jsem tenkrát, že budu horolezcem, ale trvalo to dalších dvanáct let, než se tak opravdu stalo. Ke sportu nás ale naši vedli odmala. V zimě běžky, v létě cyklistika, do patnácti let jsme trávili přelom roku pravidelně v Krkonoších. Kromě toho míčové hry – otec byl trenérem basketbalu, maminka byla také sportovně založena. Nyní žiješ sám, ženatý jsi však byl. Mnich nejsem, mám přítelkyni, takže není vůbec vyloučeno, že mě to zase potká.

Nyní taková vánoční otázka. Kde Vánoce obvykle trávíš, kde byly nejzajímavější a kde nejvzdálenější?

Předbíháš. Zatím jsem Vánoce trávil vždycky doma. Nebo, jak jsem již uváděl, s rodinou v Krkonoších. S přibývajícími lety a odrostlými dětmi mám však čím dál větší touhu prožít je někde jinde. V úplně jiném prostředí. Podívat se, jak je slaví třeba v Indonésii nebo v Argentině. Už se mi to párkrát málem povedlo, ale osud to vždycky zařídí tak, že jsem doma. Na našich českých Vánocích mně vadí jejich neustálá komercionalizace. To je ale asi všeobecný trend. Právě proto mě to táhne někam jinam do úplně odlišné kultury, kde bych mohl nasát úplně jinou atmosféru.

Jaké sporty kromě horolezectví provozuješ?

Snažím se dělat všechno možné, nevyhýbám se žádnému sportu. Ani těm kolektivním. V létě jezdím na kole, v zimě na běžkách nebo na prkně, zahraji si volejbal. Před pár lety jsme jako skupina nejrůznějších sportovců měli soutěž v desetiboji, včetně desetibojařů. Nedopadl jsem nejhůř - někde uprostřed, ale hlavně jsem z té soutěže měl velice dobrý pocit. Některé disciplíny byly katastrofa - třeba skok o tyči, ale jinak to bylo fajn. Jsem spíš vytrvalostní typ než rychlý a ono je tam mnoho disciplin založených vyloženě na rychlosti.

Považuješ horolezectví za mimořádně rizikový sport? Nehrozí pouze samotná smrt, ale třeba „jen“ umrzlé prsty na nohou i rukou.

Já nevím. Rozhodně to není jen nějaká nezřízená touha po adrenalinu. Je to spíš touha po poznání, cestování, intenzivnímu pohybu a pobytu v přírodě.

Kolikrát tě již potkala smrt?

Mě potkala hned na začátku mého lezectví, když se mi v Tatrách zabila dívka, se kterou jsem chodil. To mě zasáhlo na nejcitlivějším místě. Prožil jsem jedno z nejhorších období svého života. Na mé expedici ještě nikdo z týmu nezahynul. Letos se ale opět stalo něco velmi nepříjemného, když v podstatě po skončení expedice zemřel náš pomocník kuchaře. Jeho úmrtí není dosud objasněno. A asi ani nebude. Byl s námi v obou výškových táborech, pod oběma vrcholy a po příchodu do toho druhého začaly jeho zdravotní potíže, které vypadaly jako výšková nemoc. Vzhledem k tomu, že s námi před tím byl v prvním táboře a sedlo do druhého tábora přešel před tím už dvakrát, byla výšková nemoc nesmysl. Zřejmě se k celkové fyzické zátěži přidala ještě nějaká infekce a organizmus to nevydržel.Jsou to vždy velice těžké chvíle, ale lézt kvůli tomu nepřestanu. Přirovnávám to k tomu, že když jedete autem kolem bouráku, také neprodáte auto. Kdyby ses musel vzdát horolezectví, jaký sport bys preferoval? Nedělalo by mně to problém. Jak už jsem říkal, snažím se být všestranný a baví mě mnoho sportů. To, že to vyhrálo horolezectví, je spíš náhoda. Který sport by to ale vyhrál, to nevím.

Radek Jaroš (uprostřed) se svou expedicí reprezentují kraj Vysočina

Jak se hledají lidé do týmu? Hledáš převážně ty, nebo jsi vyhledáván?

Horolezci jsou jedna rodina. Víme o sobě a v případě, že někoho potřebujeme, ozveme se. Poslední dobou spíš dávám dohromady tým já.

Preferuješ do týmu Čechy, nebo ti je to jedno?

Jsem bohužel oběť minulého režimu a nejsem dost silný v jazycích. Přesněji řečeno, teď už je to lepší. Domluvím se a klidně sám vycestuji. Před dvaceti lety jsem si ale myslel, že už jsem na výuku jazyků starý. Teď se to ale možná změní. Zítra letím do Ameriky za kamarádem, se kterým bych se rád pokusil o zdolání Anapurny. Tak uvidíme.

Na co se mohou tví fandové těšit – film, přednášky, kniha?

Bude všechno. Momentálně připravuji dotisk knížky Hory shora, která je již zcela rozebrána, a kalendáře budou co nevidět také. Přednášky samozřejmě chystám, někteří pravidelní zájemci se již ozývají. Mám připraveno několik pásem podle zájemců. Celkový pohled pro ty, kteří mě ještě neslyšeli, nebo akce posledního roku pro ty, kteří na mě chodí pravidelně. Nadčasově mohu slíbit knížku, kterou připravuji se svou dcerou. Bude trochu jiná, než se ode mě očekává. Můj život tam bude z pohledu dcery horolezce.

Pro jakou věkovou kategorii jsou tvoje přednášky určeny?

V podstatě pro jakoukoli. Samozřejmě se musím přizpůsobit dané situaci. Ideální jsou středoškoláci a vysokoškoláci, ale přednášel jsem i pro mateřskou školu a domov důchodců.

Kam se ještě chystáš letos a kam příští rok?

Letos už jen ta Amerika, kam odlétám zítra. To je ale jen návštěva kamaráda a příprava expedice na příští rok. Potom budou následovat ty přednášky a podobné radosti.

Zdroj: časopis Vysočinka