Průměrná frekvence mrkání
Udává se přibližně 5 až 15 mrknutí za minutu. 1 mrknutí trvá přibližně 0,2 až 0,3 sec. Mezi muži a ženami nebyl zjištěný výrazný rozdíl. Ženy užívající hormonální antikoncepci mrkají s frekvencí asi o třetinu vyšší. Příčina není doposud známa. Na spontánní mrkání působí i tzv. break-up time (čas od posledního mrknutí do roztržení slzného filmu). Čím je nižší, tím pacient do jisté míry častěji mrká. Tak předchází roztržení slzného filmu. Při vyšetření předního segmentu oka se určuje také frekvence mrkání klienta, což je údaj důležitý pro zvolení správného typu kontaktních čoček. Někteří klienti mohou mít problémy s udržováním dostatečného množství slzného filmu v důsledku nedostatečného mrkání.
Dodnes neexistují jednoznačné důkazy o tom, že by kontaktní čočky ovlivňovaly frekvenci spontánního mrkání. Případné zvýšení frekvence se spíše připisuje reflexnímu dráždění rohovky, obzvlášť při nošení PMMA kontaktních čoček. Zvýšení tedy není trvalé – po vyjmutí kontaktní čočky se znovu vrátí do normálu.
Kontaktní čočky a mrkání
Jak již bylo řečeno výše, kontaktní čočky vyvolávají při nasazování, vyjmutí a jiné manipulaci tzv. reflexní mrkání. Brání stíracímu efektu víček a také pravděpodobně zvyšují povrchovou teplotu rohovky. Oční sekret velice dobře adheruje k povrchu hydrogelové kontaktní čočky. Během mrkání víčka přitlačují kontaktní čočku, ostré vidění vzniká, když čočková paměť působí návrat ke strmější, ale nedeformované ploše. Při neúplném či nepravidelném mrkání, kdy kontaktní čočka vysychá, vzniká nepravidelný ohyb kontaktní čočky.
Výměna slzného filmu
Na povrchu oka se nachází množství nežádoucích částic, např. odumřelé buňky, hleny, bílkoviny a mikroorganizmy. Ze znečištěného prostředí se k nim ještě přidávají oxidy železa, prach, písek, smog a jiné drobné částice. Problémy nastanou, když se dostanou za kontaktní čočku, kde stagnuje slzný film. Zvýší se tím riziko toxických, zánětlivých a alergických procesů rohovky. Díky mrkání se tyto částice zpoza kontaktní čočky vyplavují procesem známým jako výměna slz, přičemž se s novými slzami dostávají za kontaktní čočku i nové částice.
Denní nošení korneálních čoček se vyznačuje velkou výměnou slz - cca 10 - 17 % při každém mrknutí. Naproti měkkým kontaktním čočkám je to veliký rozdíl, výměna slz je zde jen cca 1 %. To je také jeden z důvodů, proč je nutná kontrola pohybu kontaktní čočky na oku po její aplikaci. Příliš malý pohyb může vést ke stagnaci postlentikulárního slzného filmu.
Problémy se stagnací slz u prodlouženého či kontinuálního nošení kontaktních čoček
Vyskytují se typicky u pacientů, kteří v kontaktních čočkách přespávají. Během spánku je značně znemožněna výměna slz. Postupně se vyplavuje vodná vrstva slzného filmu, hlenová vrstva se zahušťuje a dochází k adheraci kontaktní čočky k rohovce. Za normálních okolností se tento stav po probuzení samovolně upraví. S počátkem mrkání přichází za kontaktní čočku nový příval slz a kontaktní čočka se uvolní. Pokud se tak nestane, postačí jemná manipulace prstem přes zavřené víčko. Výzkumy ukázaly, že částice, přítomné za kontaktní čočkou těsně před spaním, byly objeveny ráno po probuzení. Jejich nebezpečí spočívá v tom, že mohou vyvolat alergické, zánětlivé a toxické reakce. Je tedy logické, že spaní v měkkých kontaktních čočkách je rizikovější. Ani po probuzení nemusí být zahájena dostatečná výměna slz, což může vyústit až v rohovkový vřed. Klientům kontaktních čoček při prodlouženém či kontinuálním nošení je tedy doporučováno kvůli hromadění buněčného detritu na oku tzv. vynucené mrkání, a to co nejdříve po probuzení.
Sledujte další zajímavé informace a zpravodajství z kraje Vysočina