Deviantní homosexuální tandem Vladimír Parkan a Ivan Mrázik z Jihlavy si ve středu vyslechli rozsudky kvůli pohlavnímu zneužívání chlapců mladších patnácti let. Devětačtyřicetiletého Parkana poslal jihlavský soudce Zdeněk Chalupa na dva a půl roku do věznice s ostrahou. Mrázik odešel s podmínkou na čtyři roky. Rozsudek je pravomocný pouze v případě pětadvacetiletého Mrázika, který se v soudní síni vzdal práva na odvolání. Parkan, který vinu popíral, se na místě odvolal. Kromě dvou a půl let, by mu měl soud v Brně přidat ještě další dva roky a tři měsíce, protože chlapce zneužíval v podmínce. Za zneužívání dětí byl odsouzen už v roce 2005 na pět let.

Po třiatřiceti měsících ho pustili pod podmínkou, že bude čtyři roky sekat dobrotu. Jenže loni v září byl za to samé zatčen znovu. Policie ho obvinila z toho, že od dubna do září 2009 zneužil několik chlapců. Parkan se přitom osm měsíců po propuštění z vězení v březnu 2007 ústavně léčil na psychiatrii v Havlíčkově Brodě u specialistky na sexuální deviace Želmíry Herrové. Pak byl úplně propuštěn na svobodu a do léčebny docházel pouze ambulantně. Parkan loni v létě tvrdil, že se vyléčil a na kluky mladší patnácti let se už ani nepodívá. „Uvědomil jsem si svoji sexuální deviaci, kterou je efebofilie. Nejsem pedofil, toho jsem se vždycky bál,“ tvrdil Parkan.

„Efebofil se zaměřuje na dospívající chlapce mezi třinácti a osmnácti lety,“ vysvětlila Želmíra Herrová.

Jenže prohlédnutí devianta netrvalo dlouho a na Březinkách v Jihlavě začal prodávat cukrovou vatu před základní školou. Tam se seznámil s několika chlapci. Ti před soudem tvrdili, že bylo všechno z jejich strany dobrovolné a poháněla je zvědavost.

„Navzájem jsme se hecovali a k Vladimírovi jsme chodili dobrovolně. Nikdy nám ani jeden z nich neublížil. Vůbec nechápeme, proč by měli jít do vězení,“ vysvětlovali chlapci své chování před soudem. To také oběma deviantům pomohlo. Hrozilo jim totiž až osm let vězení. Na všechno přišla matka jednoho z chlapců, když mu kontrolovala mobilní telefon a počítač. Po krátkém váhání vše oznámila policii.

„Bála jsem se, že když půjdu na policii, tak to poškodí mé vztahy se synem,“ vysvětlila matka, jaké měla obavy, než šla na policii.

Na sexuálního devianta narazí ženy nejčastěji v pátek

Želmíra Herrová je přední odbornicí na sexuální deviace v Česku. Pracuje i jako soudní znalkyně a Vladimír Parkan i Ivan Mrázik se u ní léčili.

Kolik je mezi námi deviantů?

Nevím a nedá se to odhadnout, ani kdybych sečetla všechny devianty, kteří žijí a léčili se v Psychiatrické léčebně v Jihlavě nebo v Havlíčkově Brodě. Těch, co se léčí, je jenom špička ledovce. Daleko víc je těch, co se neléčí, mnoho jich je takových, kteří sice deviantní jsou, ale svoji deviaci realizují v mezích zákona, tedy s osobami staršími patnácti let a tak, aby to nebylo proti jejich vůli. To jsou devianti, kteří si umí poradit sami se svojí deviací, aniž by museli k odborníkovi. Pak jsou mezi lidmi devianti, kteří páchají sexuálně motivované trestné činy, ale nikdo je nenahlásí, takže se nic neřeší. Jejich oběti tiše snášejí zneužívání, například od svých otčímů.

U jakých profesí jste se s devianty setkala?

Jsou to vedoucí skautských táborů, učitelé, ale i lékaři. Devianti se mohou vyskytovat mezi všemi vrstvami spoluobčanů napříč různými povoláními. Nejčastěji to jsou skautští vedoucí, vedoucí sportovních klubů, vedoucí tanečních kroužků, ale i učitelů v hudební škole. Tato povolání nebo aktivity jaksi bezděčně vedou devianta tam, kde je největší pravděpodobnost, že najde svoji oběť. To, že se sexuální zneužívání nehlásí policii, je navíc poměrně časté. Například dětem se málo věří.

Kde může člověk na sexuálního devianta narazit?

Záleží na typu deviace. Na sexuálního agresora může žena narazit v noci, potulujíc se temnými uličkami města. Za jednu noc může narazit i na víc takovýchto deviantů. Agresor potřebuje oběť sexuálně nevyladěnou, neznámou, protože jeho sexualita startuje z nuly, bez předchozího svádění, namlouvání, mazlení. Takže taková žena, která se potuluje v noci sama nebo stopuje, hodně riskuje. Studentky často stopují v pátek, kdy se chtějí rychle dostat domů, a to právě v pátek devianti vyrážejí na cesty, které jsou obležené stopujícími studentkami. Pozor na to!!! Bývá to kruté.

Dá se takový deviant rozpoznat na první pohled?

Může vypadat úplně normálně, nemusí být vůbec ničím nápadný. O tom, že je někdo deviant, nemusí vědět ani jeho příbuzní, paradoxně manželky agresorů jsou nejlépe chráněny vůči sexuálním deviantům.

Kolik nyní léčíte takových lidí?

V současnosti léčím asi pětadvacet deviantů ústavně a asi čtyřicet ambulantně.

Prodělali někteří z nich kastraci?

Ano, hlavně nebezpeční sexuální agresoři byli léčeni kastrací a byli mezi nimi i pacienti z Vysočiny.

Sledujte další zajímavé informace a zpravodajství z kraje Vysočina